DEN #200 = TÝDEN #29 = MĚSÍC #7
Tak abyste teda jako věděli, mám za sebou už víc než půl roku bez cigaret!
Kdybyste mi před těmi 200 dny řekli, že to bude snadná cesta, rozhodně bych vám nevěřila.
Vlastně bych nevěřila ani kdybyste řekli, že to bude těžké.
Měla jsem o odvykání celkem jasnou představu – bude to hotové peklo.
Pokud jste nikdy nevydrželi nekouřit déle než jen pár dní, asi máte o odvykání dost podobnou představu, jako jsem měla na začátku já.
A musím potvrdit, že prvních několik dní je to masakr.
Ale potom…
Potom je to jen hodně těžké.
Pak…
Pak už je to jen těžké.
A pak…
A pak na to prostě myslíte.
A brzy na to…
A brzy na to si jen tak občas vzpomenete, že byste si mohli zapálit, ale vlastně už ani nechcete, tak prostě jdete dál.
Takže moje resumé?
Je to snazší než se zdá.
Vážně. Zkusila jsem to.
Kdyby mi teď někdo řekl, ať si zkusím zapálit, a zaručil mi, že zas nezačnu čadit jako továrna, asi bych si zapálila.
Ale ne proto, že by mi to nějak chybělo, ale proto, že by mě vážně zajímalo jak by mi to teď chutnalo/nechutnalo.
A myslím, že už by mi to teď ani nechutnalo.
Ale víte co? Já to stejně nezkusím. Zůstanu jen u toho, že si občas čichnu jak to voní.
Přísahám, že někdy mi někdy vážně voní, když si nějaký kuřák zapálí.
A přísahám, že mě to nenutí zapálit si taky.
Tenhle fakt mě moc překvapil, a mám z toho velikou radost.
Bála jsem se abych nebyla takový ten prudivý bývalý kuřák, a to naštěstí nejsem.
Myslím, že za těch 200 dní mě už potkaly skoro všechny nebezpečné situace, kdy bych si mohla znovu zapálit.
Jídlo, káva, stres, nuda, radost, víno, pivo, kamarádi, nervozita, zabíjení času, zvyk…
A protože už se nám mílovými kroky blíží léto, otevírají zahrádky.
To byl vlastně takový můj předposlední strašák. A taky už jsem ho zvládla přemoct?
Před pár dny jsem byla s kamarádkou v krásném centru Pardubic. Bylo už hodně teplo, a tak jsem se usadily na jedné zahrádce a daly si osvěžující pivo.
Po prvním loku toho moku jsem prohodila “tak, a teď bych si zapálila“. Kamarádka mi oznámila, že to si teda rozhodně nezapálím, já souhlasila, ona si zapálila, a já měla radost, že si nezapálím.
Ale hlavně jsem měla radost, že mě ta myšlenka na cigaretu, hned po jejím pronesení, okamžitě opustila.
Mým posledním strašákem je stres před cestou letadlem.
To mě teprve čeká. Dost brzy.
Ale věřím, že když už jsem to zvládla až sem, tak zvládnu i ten hloupý let.
Jaké to tedy je za víc než půl roku odvykání kouření?
Je to parádní!
Ano, občas se vyloupne myšlenka na to, že teď je ta chvíle na cigaretu. Ale je to jen myšlenka a trvá jen vteřinku.
Už dávno to není ta silná myšlenka spojená s ještě silnějším nutkáním, vypilovaným za ty dlouhé roky kouření.
Je to prostě jen myšlenka, která nade mnou ale nemá vůbec žádnou sílu.
Bylo by dost divné, kdyby se po těch 18 letech kouření všechny myšlenky na cigarety během 200 dnů úplně vytratily.
To by bylo možná až nebezpečně podezřelé.
To nově nabyté nekouření je vlastně tak parádní, že jsem přemýšlela, jestli má ještě smysl o něm psát.
Připadá mi, že kdo zvládl 200 dnů nekouřit, a opravdu nechce znovu začít, tak už prostě nezačne.
Jen je fajn, pamatovat si proč jsme vlastně přestali.
Pak to jde daleko snáz.
Rada pro šestý, sedmý, osmý, a jakýkoliv jiný měsíc:
Nedělejte si starosti pokud pomyslíte na cigarety.
Důležité je, kam až jste to dotáhli.
A snad ještě důležitější je, že se nevzdáváte.
Krátké shrnutí:
- psychika: báječná
- nutkání kouřit: prakticky vůbec
- fyzický stav: pořád se zlepšuje (pořád pravidelně cvičím)
Úspěchy k dnešnímu dni:
- nevykouřených cigaret: 4.000 ks
- ušetřených peněz: 16.000,-Kč
- získaný čas: 16 dní a 16 hodin
- zdravotní stav:
Fyzická kondice stále zlepšena o celých 100% 🙂
Riziko smrti na srdeční chorobu sníženo na polovinu už mám na 54%
Riziko vzniku rakoviny plic na úrovni jako u nekuřáka mám na 10%
Jako vždy držím nám všem palce, ať vytrváme ve všem, v čem vytrvat chceme.
Někdy to nemusí být zrovna snadné, ale výsledek stojí za to.
