DEN #272 = TÝDEN #39 = MĚSÍC #9
Tak už to mám za sebou.
9 měsíců.
Zrození nekuřáka. 🙂
A jak tedy probíhala moje poslední etapa v rámci devět měsíců bez cigaret?
Bylo to snadné, ale ne tak, jak jsem původně čekala.
Pokud jste mojí cestu sledovali, víte, že mé odvykání probíhalo v celku bez problémů.
Prvních pár dní to sice bylo peklo, to nezastírám, ale pak už se to jen zlepšovalo.
Bylo ovšem několik milníků, kterých jsem se bála. Jako je víno s kamarádkou, pivo s kolegy, nuda, ranní káva…
Všechny tyto situace jsem zvládla. I když někdy mi to dalo zabrat.
Nedávno ale přišla situace zcela nová. S tou jsem zapomněla počítat.
Protože mám v současnosti přítele za hranicemi, chci za ním pokud možno pravidelně jezdit.
První návštěvu jsem pojala jako takovou dovolenou. A moc jsem si to užila. Během téhle mé dovolené jsem byla ale nepříjemně zaskočena tím, že najednou nemusím nic dělat, a vlastně ani tak nějak nemám co dělat. Pyšním se tím, že se vždy dokážu zabavit, ale tady to bylo najednou vše trochu jiné.
A tu mě napadlo, že bych si mohla sednout na nedalekou lavičku s krásným výhledem na moře, zapálit si, a při tom si vymyslet další program.
Myšlenka na cigaretu mě trochu zaskočila, protože už se mi v hlavě nějakou chvíli neobjevila. Radši jsem jí rychle zahnala, a okamžitě jsem si vymyslela program.
Pár hodin na to jsem šla krásným parčíkem, usedla jsem na lavičku, a šla si zapálit. To mě opět vyděsilo, a místo cigarety jsem si hned dala svačinku, kterou jsem si připravila.
Podobné situace se během té mé krásné dovolené ještě několikrát opakovaly. Fuj.
Musím říct, že to nebylo nic příjeného.
Ale musím se také pochválit, že jsem to úspěšně, a bez zaváhání, zvládla.
Jestli plánujete dovolenou, dejte si na ní pozor. Myšlenky na cigaretu si dovolenou neberou.
Další překvapivá situace nastala, když jsem se po delší době sešla s kamarádem na pivo.
Kdyby kouřil, nepřekvapilo by mě to, protože kouří celou dobu, co se známe. On ale začal kouřit iQos. To je taková ta elektronická pomůcka, přes kterou inhalujete vzduch ze zahřívaného tabáku. Tabák se tedy nepálí, ale jen zahřívá, tudíž se tvrdí, že to není tak škodlivé. No… Ehm… Každý ať si myslí to své…
Už delší dobu jsem to chtěla vidět v akci, a konečně se mi poštěstilo. Dokonce jsem měla i možnost to vyzkoušet. Tak jsem to zkusila. Nebojte, zkusila jsem to jen lehce natáhnout do pusy, a rychle vydechnout. Žádné šlukování, žádné vychutnávání. Jen mě zajímalo jak to chutná. Musím říct, že pěkně hnusně. Přestože šlo o tabák s příchutí mentolu, zůstala mi v puse ta známá tabáková chuť, která mi ale už vůbec nevyhovovala.
A upřímně jsem byla i překvapená, a ani moc nechápu, jak mi tahle pachuť v puse mohla celé ty roky nevadit. Je to vážně hnus. A obávám se, že už asi vážně nikdy kouřit nezačnu. Díky za tu zkušenost.
Ostatní situace, ve kterých jsem se ocitla, už jsou mi důvěrně známé.
Nevadí mi pít kávu bez cigarety,
nevadí mi pít pivo bez cigarety,
nevadí mi čekat na autobus bez cigarety,
nevadí mi přemýšlet bez cigarety,
nevadí mi, že ušetřím bez cigarety…
Dokonce jsem se královsky pobavila na účet kuřáků. No, nebylo to ani tak pobavení, jako shovívavý úsměv.
Když jsem totiž letěla za přítelem, strávila jsem poměrně dlouhou dobu na letišti, v letadle, i na cílovém letišti. A nebyla jsem samozřejmě jediná. Stejným letadlem cestovali i kuřáci.
Po přistání letadla, když jsme vystupovali, jsem si vzpomněla na tu poměrně nedávnou dobu, kdy jsem ještě kouřila, a o to víc, jsem teď byla spokojená. Těsně za mnou totiž vystupovali ti zmínění kuřáci, a první co jsem z jejich směru slyšela bylo
“ty bláho, ještěže už jsme na zemi, makej, ať už si můžeme zapálit”.
Sečteno a podtrženo, mé nekouření si stále užívám. Čím dál tím víc.
Nicméně i po necelých devíti měsících se stále najdou situace, kdy na mě chuť na cigaretu vyskočí. Ale co, už mě to přeci nemůže porazit.
Zvládla jsem to až sem, tak už to nevzdám.
A opravdu jsem sama překvapená, že mi kuřáci a jejich kouř nevadí, ale už mi ani tolik nevoní jako dřív.
I když vidím na ulici nebo třeba ve filmu kuřáky, rozhodně mě to už nepřitahuje.
Naopak si vlastně často říkám, že vlastně ani nevím, proč jsem to tak dlouho dělala.
Rada pro budoucnost nekuřáka:
Devět měsíců, to už je něco.
Teď už to přeci musíme v pohodě zvládnout.
Pokud budete mít zase někdy chuť na cigaretu, prostě si jí nechte zajít.
Však už víte jak na to.
Krátké shrnutí:
- psychika: nádhera
- nutkání kouřit: až na dovolenou, vůbec
- fyzický stav: skvělý
Úspěchy k dnešnímu dni:
- nevykouřených cigaret: 5.500 ks
- ušetřených peněz: 22.000,-Kč
- získaný čas: 22 dní
- zdravotní stav:
Fyzická kondice stále zlepšena o 100% 🙂
Riziko smrti na srdeční chorobu sníženo na polovinu už je u mě na 75%
Riziko vzniku rakoviny plic na úrovni jako u nekuřáka mám na 15%
Pokud jste došli až sem, držím palce ať, stejně jako já, vytrváte.
Pokud jste ještě na začátku, držím palce, ať vytrváte.
Pokud se ještě rozhodujete, držím palce, ať se rozhodnete správně.
Pokud nehodláte s kouřením přestat, nevadí, rozhodnutí je přeci jen na vás. 😉
Ať tak či tak, držím nám všem palce.
