DEN #3
Poprvé v mé situaci nekuřáka mě, třetí den nekouření, čekal den v práci, a ne jen doma.
Po probuzení mi bylo dobře a chuť na cigaretu po snídani jsem očekávala, tak to nebylo tak hrozné.
Horší byla cesta do práce.
Vždy, cestou od tramvaje do kanceláře, jsem si zapálila.
Vždy, cestou na oběd a z oběda, jsem si zapálila.
Vždy, kolem třetí hodiny, jsem tahala kolegy ven na cigaretu.
Vždy, cestou z práce na tramvaj, jsem si zapálila.
Představa dne v práci, kdy pro mě byla při nejmenším pauzička okolo třetí hodiny vítanou přestávkou s příjemnou cigaretou, byla po ránu velmi děsivá. Moc jsem se dnešních situací bála. Moc moc moc…
A opravdu, cestou od tramvaje do práce, mě přepadla nepříjemná chuť na cigaretu. Báječná chvíle nastala, když si zapálil pán, který šel po ulici přede mnou. To bylo moc bezva. Hlavou mi začaly lítat myšlenky jako: To si dělá srandu? Dělá to schválně? Mám přejít na druhý chodník? Mám to brát jako výzvu? Co kdybych šla blíž a vdechovala od něj kouř? Vážně? Jsem až tak zoufalá? Ne. Zvládnu to.
Zůstala jsem na stejném chodníku, ustála jsem to, a kochala se svými dosavadními úspěchy v nekuřáctví. To mi moc pomohlo.
V práci vše probíhalo překvapivě normálně.
Další úskalí mě čekalo cestou na oběd a z oběda. Sama jsem byla překvapená jak hladce jsem chuť na cigaretu v těchto situacích přešla.
Myslím, že nejvíc mi pomohla komunikace s kolegyní, pro kterou zrovna vyrábím ponožkovou opičku (návod zde brzy uveřejním), potřebovala jsem dokoupit nějaké komponenty, a tak jsem musela myslet na jiné věci než jsou cigarety.
Asi největší výzva přišla kolem třetí hodiny odpoledne, kdy jsem ještě před pár dny běžně tahala kolegy ven na cigaretu. Dnes jsem se snažila do té doby tak zabrat do práce, abych tolik nevnímala čas. Jeden z kolegů sice zmínil, že bychom mohli jít ven, ale nijak ten nápad dál nerozvíjel, tak jsme nikam nešli a já to přežila.
Až do pozdního odpoledne mi bylo dobře, nebyla jsem nijak zvlášť nervózní nebo napružená. Než jsem šla z práce domů, přepadla nepříjemná bolest hlavy, která různě utichala a zase se vracela. Běžně na bolesti hlavy netrpím, takže jediné vysvětlení, které pro to mám, je odvykání kouření.
Po práci jsem se ještě stavila v obchodě (cestou bych si ještě před pár dny zapálila), a na poště (cestou bych si ještě před pár dny zapálila), a pak hurá domů (cestou bych si ještě před pár dny zapálila). Vydržela jsem, a nezapálila si v žádné z těchto situací.
Doma vše proběhlo celkem v pohodě. Pracovala jsem a odpočívala a několikrát musela ustát chuť na cigaretu.
Jsem na sebe pyšná.
Často se chválím, protože mě to baví (a nikdo jiný to za nás neudělá), a tentokrát se musím hodně moc pochválit. Jsem na sebe opravdu pyšná!
Pokud také bojujete s nějakou závislostí, nebojte se chválit sami sebe. (chvalte se, i když se závislostí nebojujete) Uvidíte, jak moc je to příjemné. 😉
Rada pro třetí den:
Buďte trpěliví a chvalte se!
Krátké shrnutí:
- psychika: čím dál tím lepší
- nutkání kouřit: veliké (hlavně ve chvílích, kdy jsem byla na cigaretu zvyklá)
- fyzický stav: pořád ještě namožené tělo z víkendového úklidu a cvičení
Úspěchy k dnešnímu dni:
- nevykouřených cigaret: 60ks
- ušetřených peněz: 240,-Kč
- zdravotní stav: Standardizace dýchacích funkcí 100% – To zní skvěle, škoda že jsem to nepoznala na schodech cestou domů. Byla jsem zadýchaná jako obvykle, ostatně jako i velká spousta nekuřáků. Ale budiž. 🙂
Eliminace fyzické závislosti na nikotinu je u mě nyní 43%
Zlepšení krevního oběhu, hydratace pokožky a vymizení předčasných vrásek na 14%
Fyzická kondice zlepšena o 3%
Gratuluji sobě i vám (pokud s něčím bojujete tak, jako já, i pokud jste tak dobří a nemusíte s ničím bojovat).
A pokud jste tak ještě neudělali sami, i pokud jste tak učinili, CHVÁLÍM NÁS.
