Vztah na dálku po 1 měsíci

A je to tady.
Máme za sebou už měsíc odloučení. Tedy přesněji 33 dní.
To je už celkem slušné číslo.
Jaký tedy je náš vztah na dálku po 1 měsíci?

Podobně jako prvních několik dní, i celá tahle řádka uběhla celkem rychle.
Je pravda, že jsem se celou dobu moc nezastavila. Držela jsem se své rady, kterou jsem měla po 14 dnech odloučení.
Díky všemožným aktivitám jsem celou dobu měla co dělat. Dokonce ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si udělala večerní pohodičku u filmu.

První krize

Během třetího týdne přišla první krizička.
To jsem se tak probudila do krásného sobotního rána, a co čert nechtěl. Dostala jsem chuť na lívance.
Dělali jste si někdy lívance sami pro sebe? Já ne. Tudíž jsem si okamžitě vzpomněla na přítele.
A i když to bylo hezké pomyšlení, mělo hořkou příchuť.
Tak jsem tak chvíli posmutnělá ležela, až jsem se naštvala, řekla si, že není všem dnům konec, a šla si udělat lívance.
No dobře, místo lívanců jsem si dala musli se spoustou ovoce. A bylo to moooc dobré.

Chce to akci

Báječné bylo, že jsem měla část jednoho víkendu na starost přítelovu neteř. Ta mě slušně zabavila.
Takový druh aktivit a relaxu můžu jen doporučit. S děckem opravdu nebudete mít moc prostoru na přemýšlení o pitominách.
Navíc chtěla ta princezna s přítelem často mluvit, tak jsme mu každou chvíli poslaly nějakého pěkného smajlíka, a dokonce jsme si všichni tři užili videohovor. To se to pak spalo jako na obláčku.

Další zábavu mi připravila maminka, která nám onemocněla, a nějaká dobrá duše za ní musela pracovat.
Dobrá duše se nenašla, tak jsem to vzala já. 🙂
Bylo to vážně bezva. Tři dny každé ráno do mé práce, vždy odpoledne do mamčiny práce, pozdě večer domů spát.
A víkend taky pracovní. Veliká legrace.
Ale co nás nezabije, to nás posílí. Že ano.

V neděli po práci jsem skočila na pivo s mamčinými kolegy, které samozřejmě taky znám, a jeden z nich, můj dlouholetý kamarád, se začal vyptávat na náš vztah.
Bohužel nereagoval takovým tím pěkným stylem jako třeba “Jak to jde? Zvládáte?” nebo “Týjo, to je hezký, že to zvládáte.” nebo “To uteče jako voda, a za chvíli se uvidíte.”
Naopak to bylo stylem “Ty bláho, to je na prd.” a “Do toho bych nešel.” a “Proč jsi ho tam jako nechala jet?”

Pro negativce

Tímto apeluji na vás, ano, na vás negativce.
Nechte si to od cesty.
Respektuji váš názor, ale opravdu nechci poslouchat tyhle řeči jak je to na prd, a že to je nesmysl, a že se to nedá, a Bůh ví co ještě.
Tak mi to, prosím, neříkejte.
A neříkejte nic podobného nikomu, kdo je, nebo bude, ve vztahu na dálku.
Nechte si to laskavě pro sebe.
Moc vám za nás za všechny děkuju!

Druhá krize

Myslím, že jsem veskrze pozitivní osoba, ale další dva dny se mi do hlavy vkrádaly vzpomínky na zmiňovaný rozhovor.
To už opravdu nikdy nechci.
Rozhodně jsem nebyla ve své kůži. Nebylo to vůbec příjemné.
Každou chvíli mi v hlavě lítaly myšlenky “Co když je to vážně špatně?” a “Co když jsme si tím celý vztah pokazili a možná zničili?” a “Co když tam někoho pozná…?” a “Co když já někoho poznám…?” a “Co když ten někdo bude u nás když ho budeme potřebovat?”

Pokud i vás někdy přepadnou takové myšlenky, tak na ně co nejdřív zapomeňte.
K čemu nám jsou?
Já vám to povím.

Naprosto k ničemu!

Stejně tak se může cokoliv pokazit když spolu dva bydlí, stejně tak můžou oba potkat někoho dalšího, stejně tak (možná i víc) se sobě můžou odcizit…

První výlet

Na konci tohohle prvního měsíce odloučení si konečně přítel vyjel se svými novými kolegy na výlet. Po vší té dřině si to opravdu zasluhuje. Pěkný pohodový den se známými, kteří se možná stanou přáteli.
Z toho mám velikou radost. Možná i větší než on.
Navíc to krásně nahrává mé radě z předchozího článečku, a to “Užívat si“.

Výročí

Jsou určité věci, které si pamatuji hůř, než jiné.
Bohužel mezi ně patří i datum našeho výročí.
Prosím, ženy, buďte shovívavé ke svým mužům, když si nepamatují datum výročí. Nedělají to schválně, a rozhodně to neznamená, že by si vás nevážili. Prostě si to nepamatují. Stejně jako já.
Napadlo mě, že máme výročí, když jsem něco o příteli vyprávěla v práci. Úplně jsem se zasekla, když mi došlo, že teď někdy je to datum.
Proč to nemám v kalendáři?!
Bylo to v kalendáři, který jsme měli loni pověšený v předsíni. Ten kalendář ale již není mezi námi.
Měla jsem podezření, že jsem to už o den prošvihla, ale tak nějak skoro mezi řečí jsem stejně příteli ve zprávě popřála hezké výročí.
Jak se později ukázalo, opravdu jsem se sekla.
Naštěstí mě přítel zná, a nic si z toho nedělá. Jemu to ostatně taky nedošlo včas.
Díky tomu už máme to slavné datum zanesené v našem sdíleném kalendáři.
Jen mě teď napadá, že bych nám tam měla nastavit taky upozornění…
Každopádně to bylo skvěle prospané výročí.