Máme za sebou rok.
Uf.
Je to už pěkně dlouhá doba.
Před pár dny jsem se vrátila ze své třetí návštěvy u přítele, přičemž on byl za námi v Čechách dvakrát.
V průběhu uplynulého roku jsme spolu byli 78 dní. To ovšem neznamená, že jsme spolu opravdu tyto dny strávili. Většinu těchto dní jsme zpravidla oba pracovali, nebo byl přítel za svou rodinou… Takže těch 78 dní, 2 a půl měsíce, je celkem slabá bilance.
Ale zvládli jsme to, a to je hlavní.
Komunikace
Zjistila jsem, že nám už jde lépe psaní zpráv přes mobil než klasická lidská komunikace.
Ale najednou to není tak, že mi přijde zpráva, a pokud zrovna něco dělám, v klidu to dokončím, a teprve pak si zprávu přečtu.
Najednou je to tak, že i když se mi to zrovna moc nehodí, přítel mi něco říká, a já ho musím v reálném čase poslouchat, a hned reagovat.
Opravdu mi nevadí, že na mě přítel mluví, a že stojí vedle mě. Právě naopak, jsem s ním moc ráda.
Jen jsme si v průběhu toho roku bohužel už zvykli na to, že si jen píšeme, a na reakci máme čas. Teď jsme prostě rok neřešili, kdo z nás jak třídí odpad, kdo kde nechal prázdný použitý hrnek, kdo kde nechává boty…
Musím říct, že takové zjištění mě dost vyděsilo, a je to smutné.
Musíme na tom pořádně zapracovat.
Skvělou zprávou je, že po pár dnech se to začalo zlepšovat, a začali jsme se k sobě chovat zase celkem normálně.
I když, těžko říct, co je normální. 🙂
Bohužel musím konstatovat, že ke konci mé návštěvy jsem začala být nervózní z následného odjezdu, a začala jsem být zase pěkně kousavá. Nějak se na mě navalily potlačované myšlenky, že budu zase doma sama, a že si zas budeme víceméně jen psát…
Pokud jste nebo budete v podobné situaci, doporučuji o tom normálně mluvit, abyste kdyžtak nevybouchli jako já.
Až zas budete od sebe, mohlo by vás to jen mrzet.
Já se teď těším, až se za přítelem vrátím, a budeme moct na naší normální komunikaci pěkně v klidu pracovat.
Návyky
Další výzvou bylo začlenění se do běžného domácího chodu.
Všichni jsme zvyklí na nějaký svůj režim. Kdy vstáváme, jaké máme ranní rituály, co snídáme, kdy se vracíme domů, co nakupujeme, jak uklízíme…
Když jsme ještě byli s přítelem společně v Praze, myslím, že jsme byli celkem sehraní. V průběhu posledního roku jsme se ale oba museli zařídit trochu jinak. Něco jsme změnili víc, něco míň, něco vůbec…
Když byl přítel naposledy v Čechách, nebylo to tolik znát, protože byly vánoční svátky, tak jsme nefungovali úplně stejně, jako ve zbytku roku.
Teď ty změny ale začaly vyplouvat na povrch.
Velkou změnou byl teď také fakt, že jsem vlastně v mládeneckém bytě. Při mé poslední návštěvě mi to tolik nepřipadalo, protože tam přítel přecijen nebyl ještě tak dlouho, a ani jsme moc nevěděli, jak dlouho vlastně zůstane.
Tentokrát mě ale pobavilo například to, jak zvláštně organizované jsou věci v kuchyni. To jsem prostě musela přeorganizovat. 🙂
Naštěstí to přítel snesl v pohodě, a v kuchyni už se dá celkem normálně fungovat.
Práce
Mám to štěstí, že můžu docela dobře pracovat i ze Španělska. Za to jsem opravdu moc ráda, a i proto si můžu dovolit zůstat příště u přítele delší dobu.
V některých ohledech je ale docela těžké pracovat z domova. Zejména jsem přišla o takové to přirozené rozdělení práce a soukromí už tím, že najednou nemusím dojet do kanceláře a večer zpátky domů. Navíc mi ve Španělsku chybí přirozená komunikace s kolegy. To je někdy celkem frustrující, a je potřeba s tím počítat a nějak hezky se podle toho zařídit.
Zkoušela jsem to vyřešit tak, že místo cestování do práce jsem se třeba šla projít na pláž nebo do parku, ale budu to muset při příští návštěvě ještě pořádně vychytat.
Chci také otestovat pronájem pracovního místa ve sdíleném pracovním prostoru, ať jsou kolem mě alespoň někdy nějací lidé. Na to se docela těším, tak uvidíme, jak to půjde.
Resumé
Rok vztahu na dálku jsme zvládli celkem obstojně.
Zpočátku je potřeba se naučit osamostatnit, zvládat to, že jste najednou sami, i když vlastně sami tak úplně nejste. Je opravdu potřeba jeden druhému věřit. A taky je samozřejmě potřeba nějak zvládnout komunikovat.
Tohle jsme pěkně ustáli.
Je ale potřeba dávat pozor, aby se z vašeho vztahu nevytratilo partnerství.
Pro nás je teď evidentně nejdůležitější naučit se být zase spolu.
Pokud tohle zvládneme, tak už zvládneme všechno.
