Než se pustíte do vztahu na dálku, asi vám bude jasné, že to nebude tak úplně procházka růžovým sadem.
Samozřejmě je taky otázka, jaká je mezi vámi vzdálenost. Jestli jde o vztah v rámci jedné země, jednoho časového pásma, jedné Země, nebo jedné Sluneční soustavy…
Já můžu komentovat jenom vztah v rámci jednoho časového pásma. Takže naštěstí tu relativně lepší variantu.
A jak tedy vnímám takový vztah na dálku po 14 dnech?
Pocity:
První týden přešel překvapivě rychle. Vlastně jsem to ani moc neřešila. Jen jsem musela začít vše nakupovat sama, vše uklízet sama, koukat na filmy sama, jíst sama, vařit jen pro sebe… Ale co je týden… To uteče jako voda.
Druhý týden už to začalo být napínavější. Pomalu jsem začala pociťovat, že jsem najednou opravdu sama. Jistě, nejsem totálně sama, mám rodinu, kamarády, kolegy… Ale najednou tu není ten partner. Ta druhá polovina.
A to si ani nedovedu představit jak moc sám se musí cítit přítel, který je opravdu úplně sám v jiné zemi. To musí být peklíčko.
Komunikace:
Komunikovat je ve vztahu na dálku ještě důležitější než když žijete spolu.
V prvním týdnu jsme to moc nehrotili, psali jsme si, posílali fotky jídel a míst, a zavolali jsme si jen jednou.
V druhém týdnu jsme si začali psát trochu víc, volali jsme si dvakrát, a navíc přítel přišel s báječnou věcí. Nechávání audio vzkazů místo psaných zpráv. Musím říct, že je skvělé, když partnera slyšíte, i když se zrovna nehodí si zavolat. Navíc si to pak můžete přehrát opakovaně. Jde o skvělý vynález.
A jen drobné upozornění, až si budete volat, nezapomeňte si vzít sluchátko s mikrofonem, protože počítám, že to nebude moc krátký hovor…
A buďte trpěliví, pokud napíšete zprávu, a partner(ka) hned nereaguje. Třeba prostě něco dělá. Určitě se zas brzy ozve.
Nezastavit se:
Zjistila jsem, že to hlavní, co mi pomáhá nesmutnit a nemyslet na blbosti, je činnost. Vlastně je asi jedno o jakou přesně činnost jde. Důležité ale je prostě něco dělat.
Skvělá věc je vaření. Ovšem pak musíte vymyslet, kdo to všechno bude jíst.
Další úžasnou záležitostí je stavění puzzle. Pokud vás tedy nepřivádí k nepříčetnosti.
Výborný je úklid a třídění věcí, ale to vám dříve či později dojde.
Když už jste u úklidu, přorganizujte nábytek. Skvělá relaxace, přinášející svěží vzduch.
Co ale vřele doporučuji, je cvičení. To 100% zabírá, a navíc je to prospěšné.
Já vzala to cvičení vskutku vážně, a dost makám. Má to, mimo jiné, obrovskou výhodu v tom, že až pojedu za přítelem, budu super kočka, a on bude valit bulvy.
Termín:
Dřív nebo později si určitě dáte termín, kdy se asi tak konečně zase uvidíte na živo.
My ho sice ještě nemáme přesně daný, ale už se to rýsuje. A v tuhle chvíli myslím, že bychom se mohli vidět 100 dní od rozloučení. Tohle číslo opravdu vyšlo náhodně. Ale vypadá to pěkně, že? I když takových 30 dní bych brala samozřejmě radši. 🙂
Já osobně to mám tak, že jsem si do kalendáře zapsala ke každému datu počet dní od odjezdu. Pro někoho je to zbytečné, ale já si při pohledu na ta čísla vždycky řeknu “Už jsme to zvládli sem, a šlo to, tak teď to prostě musí jít dál, a bude to dobré. Navíc se, díky už uběhlým dnům, blíží datum našeho dalšího setkání.”
Užívat si:
To, že je váš partner dočasně někde jinde než vy, neznamená, že musíte přestat žít, a mít radost.
Jistě, jsem chvílemi smutná, ale to neznamená, že to tak musí být pořád. Přeci se můžeme bavit a zkoušet nové věci, a pak si o tom s partnerem povídat, a popisovat mu(jí) jaké to bylo, a že to třeba můžete příště dělat spolu.
Já se prostě budu dál těšit až se zase uvidíme, a do té doby, se prostě musíme snažit.
Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy…
