Konečně jsem se dočkala.
Po celých 100 dnech odloučení (opravdu to bylo přesně sto dní),
jsem se konečně dočkala,
a vyrazila za svým drahým přítelem do jeho současného působiště ve Španělsku.
Jak jsem si to užila, a jak teď vypadá náš vztah na dálku po 4 měsících?
Cestou necestou
Hned ráno v den D jsem si vše dobalila, a už jen netrpělivě čekala na hodinu H.
Odpoledne jsem vyrazila.
Mezi tím jsem samozřejmě stihla vše několikrát překontrolovat.
Plná očekávání a nervozity jsem dojela příjemným vlakem do Pardubic, kde mě mělo nabrat letadlo.
Kromě toho, že musím pochválit vlaky společnosti RegioJet, musím zejména vychválit Pardubické letiště.
Cesta tam, je velice pěkně zajištěna hned od nádraží, ale co je, zejména pro mě, ještě důležitější, na novém terminálu v Pardubicích se prostě nemůžete ztratit.
To je ohromné plus.
Personál na letišti byl moc milý a ochotný, dokonce byla v pohodě i hmatová prohlídka. Jako obvykle jsem totiž v rámu pípala.
Pak už se má nervozita jen zvyšovala a zvyšovala, až do startu letadla. To už se nervozita víc navýšit nedala. Leda by mi bouchla hlava.
Dvacet minut po startu začaly tolik obávané turbulence. V letadle bohužel nebyly blicí pytlíky, tak nezbylo než se modlit ať turbulence netrvají moc dlouho. Světélko signalizující zapnuté pásy naštěstí opravdu brzy zhaslo. Rozsvítilo se pak ještě po dalších pár minutách, ale to už jsem věděla, kde v batohu mám igeliťák… Naštěstí jsem ho nakonec nevyužila, a zbytek letu proběhl celkem hladce.
Na letišti ve Španělsku, jsem se po počáteční panice shledala s přítelovými kolegy, kteří kromě mě přijeli vyzvednout ještě další dva turisty, a bezpečně mě dovezli až k přítelovu domu.
Shledání a první dny
Musím přiznat, že jsem čekala, že naše shledání bude dojemnější, a takové víc filmovější.
Znáte to. Partneři se po delší době setkají, skočí si do náruče, políbí se, a jedno oko nezůstane suché.
Kdežto já vylezla z auta, pozdravila přítele, dali jsme si pusu, a už jsem ho dirigovala, kde v autě mám svůj kufr.
Je pravda, že se mi moc ulevilo, že ho vidím.
Spadl ze mě opravdu veliký balvan.
Ale filmová scéna prostě neproběhla.
Následující dny byly ještě vtipnější. Naše odloučení se začalo projevovat.
Kromě toho, že jsem se zpočátku v bytě neorientovala úplně stoprocentně, bylo znát, že si tam přítel prostě vytvořil řád podle svého, a to bylo najednou hrubě narušeno.
Taky trochu změnil některé své rituály, stejně jako já, takže takové to zaběhnuté z našeho Pražského domova najednou nefungovalo.
Díky Bohu, jsme oba relativně tolerantní (přítel víc :), a hlavně se máme rádi, takže jsme to zmákli, a brzy už to šlo skoro jako po másle, ale bacha na to.
Vážně, tohle je opravdové varování.
Při dlouhém odloučení se vám opravdu může stát, že se odloučíte.
Nemyslím romanticky, ale v té praktické každodenní rovině.
A ve finále můžete mít pocit, že do domácnosti nebo, nedej Bože, života toho druhého už nějak přestáváte patřit.
Výlety a zážitky
Musím uznat, že tuhle dovolenou jsem si královsky užila.
Dopředu jsem věděla na která místa se chci podívat. Přítel je vybral opravdu hezky.
Některá místa jsem si užila sama, když byl Pavlík v práci, některá jsme pak navštívili spolu.
Jela jsem autobusem, tramvají i lodí, málem jsem prochodila boty, a viděla jsem krásná místa.
Líbilo se mi, jak mi konečně mohl přítel spoustu věcí ukázat, a hlavně také spoustu věcí vysvětlit.
Byla jsem se dokonce podívat v jeho práci. Mají to tam krásné.
Jedla jsem zmrzlinu ze skořápky kokosového ořechu, po letech jsem pila Portské a Sangrii, koupala se v moři, byla v kině na filmu v angličtině se španělskými titulky (a kupodivu tomu vážně rozuměla), zaplavala si v bazénu, který mají na dvoře, koupila do bytu hodiny, plavala mezi mořskými rybičkami, koukala s přítelem na filmy a popíjela u toho, a hlavně jsem usínala a probouzela se vedle přítele.
To mi zpátky v Pražském bytě chybí.
Plánování
Myslím, že u vztahu na dálku je plánování opravdu důležité.
A i když vlastně pořád nevíme, jak dlouho přítel ve Španělsku nakonec zůstane, můžeme plánovat naše setkávání.
Vzhledem k tomu, že jsem živnostník, můžeme si naštěstí dovolit relativně časté návštěvy. Prostě se holt obětuji, a budu jezdit do Španělska tak často, jak to jen půjde. S tím, že už to nebude jen dovolená, ale budu si s sebou vozit i práci.
I když tedy na letní návštěvě mi asi bude vadit to vedro, které tam má být, ale to se nedá nic dělat. Při nejhorším se prostě budu muset vyvalit u bazénu. 🙂
Ale teď vážně.
Tři měsíce odloučení nám připadají opravdu dlouhé, a už to nechci znovu opakovat. Zatím to tedy vypadá, že bychom mohli realizovat mé návštěvy po dvou měsících.
Uvidíme, jak to bude fungovat.
Samozřejmě o tom budu průběžně referovat.
Rozloučení
Jak jsem si stěžovala na ne tak úplně romantické shledání, loučení bylo o poznání filmovější.
Prostě se mi nechtělo zalézt za tu bránu na letišti, z poza které už není návratu.
Ale no tak nakonec jsme se rozloučili s tím, že se vlastně stejně zas brzy uvidíme, a vše bude dobré.
Cesta do českého domova proběhla podobně hladce jako ta do španělského.
No a už jsem tu zas sama.
Po návratu zpět
Ale je to vlastně bezva, protože celkem brzy se tam zas vrátím.
Navíc je teď to naše každodenní dopisování obohaceno o tu krásnou věc, že už reálně vím, jak to u přítele vypadá, dokážu si představit to počasí, tu dopravu, některé trable, které musí řešit… Má to teď takový další rozměr.
Po návratu jsem také začala trochu víc fotit na mobil.
Před tím jsem chtěla hlavně po příteli, aby fotil, abych poznala to prostředí ve kterém teď je, ale nedocházelo mi, jak moc je fajn, když i on může vidět třeba jídlo které jsem si uvařila, nebo hezký dům, kolem kterého jsem zrovna prošla, nebo prostě další věci, které se komukoliv jinému mohou zdát obyčejné.
Co zůstává stejné jako před mou první návštěvou přítele, je naše snaha.
Snaha, zůstat v kontaktu.
Nesmíme si přeci nechat vzít náš vztah jen proto, že zrovna nejsme na stejném místě.
No a jak asi všichni víme, snaha se přeci počítá.
A konečně po našem prvním setkání po více než třech měsících odloučení, jsem si tak nějak čím dál tím víc jistá, že to zmákneme.
Drže nám palce. My vám je taky držíme.
