Uběhlo přesně 160 dní od chvíle, kdy mi přítel odjel na samý okraj Evropy.
A konečně mě čekala další cesta za ním. Konkrétně druhá cesta.
Tentokrát už to pro mě neměla být dovolená, ale normální home office.
Moc jsem se těšila, ale zároveň se ve mně kupily obavy, jestli už nejsme odděleně tak dlouho, že jsme si vypěstovali jiné návyky, než když jsme žili spolu.
Přecijen vztah na dálku po 6 měsících vypadá jinak, než na začátku… a my už teď máme za sebou přes šest měsíců, a zatím zvládáme.
Přípravy
Balení kufru na mou druhou návštěvu přítele, bylo o poznání méně chaotické a vyděšené.
Také jsem si brala méně oblečení na léto, přidala jsem nějaké podzimní oblečení, ať toho při další cestě nemám tolik, a přidala jsem samozřejmě také nový notebook, abych mohla pracovat.
Bylo fajn, že už znám cestu z domova až na letiště v Pardubicích. Ubyla mi tedy obava, že nebudu vědět kudy kam, a co a jak.
Na letišti proběhlo vše naprosto bez problémů (dokonce jsem tentokrát nepípala!), a já už se tak mohla věnovat četbě, a své nervozitě z nadcházejícího letu.
Tentokrát jsem v letadle seděla u jednoho z nouzových východů nad křídlem, kde je spousta místa na nohy, a krásný výhled ven.
Nakonec to byla poměrně příjemná cesta, i když tedy bez modlení se to neobešlo…
Na letišti ve Španělsku jsme se s přítelem okamžitě našli a bylo to moc příjemné shledání.
Trochu mi to kazilo jen to pekelné počasí, které na nás zaútočilo po východu z letiště.
Kam se hrabe sauna.
První dny druhé návštěvy
Nesnáším teplé počasí.
Moje maximum je tak 25 °C. Najednou jsem ale musela přežívat v minimálně třicítkách a strašidelné vlhkosti vzduchu. Prvních pár dní to ještě celkem šlo, protože jsem byla ještě plná sil z Čech, a ještě jsem byla celkem vyspalá.
Hned druhý den po mém příletu, jsme šli do klimatizovaného kina na film Ant-Man a Wasp. Film byl bezva a klimatizace mi umožnila pořádně se nadechnout.
Další den jsem dokonce měla ještě síly na trochu večerního běhání spolu s přítelem.
Pak už to šlo ale jen z kopce.
Jediné, co jsem byla schopná dělat, byla práce u počítače, jedení, pití, sezení před větrákem, sprchování a koukání na filmy. Vše ostatní mi dělalo obrovské problémy.
Ani spát jsem v tom počasí nemohla, takže se to na mě začalo brzy podepisovat.
Začala jsem se ploužit, odmítala jsem vycházet ven za denního světla, byla jsem čím dál tím víc nevrlá, nic mě nebavilo, nic se mi nelíbilo. No prostě fuj.
Až je mi líto, jak nevrlá jsem občas byla.
Pokud máte partnera někde v teplých krajích, připravte jeho/ji i sebe na to, že se na vás to počasí dost možná bude projevovat. Holt to budete muset oba nějak přestát.
Díky Bohu za trpělivost mého přítele.
Nové zvyky
Už v předchozím příspěvku o vztahu na dálku jsem zmiňovala, jak snadné je ztratit naučené zvyky, a jak snadno můžete mít i vedle sebe pocit odloučení.
A opět se ukázalo, jak jsem moudrá.
Opravdu to není nic příjemného. To jste třeba zvyklí, že když jste ještě bydleli spolu, dělali jste partnerovi do práce svačiny. Nebo jste si spolu dali ráno kávu, nebo jste si jí dali když jste se doma sešli po práci, nebo vám partner při vašem odchodu do práce mával z okna, nebo jste spolu jedli večeře, nebo jste po jídle čekali, až ten druhý dojí, a teprve pak jste sklízeli ze stolu, nebo prostě cokoliv jiného.
Ale to teď už prostě neplatí.
Holt si musíte svoje zvyky trpělivě obnovit, nebo si vytvořte nové.
Ale tak jako tak nečekejte, že příště, až se uvidíte, to bude při starém.
Myslím, že pro toho, který se odstěhoval, je to daleko těžší. Ten si prostě musí vytvořit spoustu nových zvyků, a naučit se spoustu nových věcí.
Nenechte se tím rozhodit tak hloupě, jako jsem se tím nechala rozhodit já, a zkuste být trpěliví.
Budete potřebovat ještě spoustu trpělivosti.
Zábava
Pokud už jste u svého partnera jednou byli, věřím, že jste si to užili.
Určitě jste viděli a slyšeli spoustu nových věcí, objevili jste spoustu nových míst, možná jste ochutnali spoustu nových jídel, nebo jste si třeba šli zaplavat do moře…
Chci tím říct, že jste se s velikou pravděpodobností nenudili.
Podruhé to ale bude jiné.
Už to pravděpodobně nebude tak, že celý den někde couráte, a večer vyprávíte své drahé polovičce co všechno jste viděli.
Už se prostě nezabavíte jen procházením se po okolí a dost možná se vám v tom vedru ani nebude chtít jít ven, nebo budete po práci v tom počasí moc unavení než abyste někde lítali.
Navíc je možné, že se vaše polovička někdy zdrží v práci nebo bude mít jiné povinnosti, a vy se prostě budete muset nějak zabavit a vysedávání celou dobu u počítače nebo mobilu, vám prostě nemusí stačit.
Proto vřele doporučuji vzít si nějakou tu zábavu s sebou.
Vezměte si s sebou knihu, pletení, sešit do kterého si kreslíte, omalovánky, puzzle, prostě cokoliv co vás baví, a co můžete kdyžtak dělat sami.
Dřív nebo později se vám to bude hodit.
A zase to plánování
Stejně jako dřív, i tentokrát se nemůžu ubránit radě, že plánování je důležité.
Ještě, než jsem byla za přítelem podruhé, bylo jisté, že se zas on na nás přijede podívat zhruba měsíc po mém návratu.
Také víme kde budeme na Vánoce.
Už jsme se dokonce bavili o tom, jak to budeme mít s bydlením, až se přítel vrátí.
I když to může být někdy třeba trochu nepříjemné, nebo se může zdát zvláštní co všechno chcete plánovat nebo o čem se prostě chcete bavit, zkuste to.
S největší pravděpodobností tím nic nezkazíte, naopak si můžete spoustu věcí ujasnit.
A jak už všichni víme, komunikace je základ.
Zase sami
Ani jsme se nenadáli, a zase jsme se rozdělili.
Uznávám, že přítel to měl se mnou tentokrát poněkud náročnější, takže si možná trochu odfrkl, že už má klid.
Tímto mu děkuji, že přežil mé kňourání jak je mi horko, a tak podobně…
Chvílemi je škoda, jak ten čas letí.
Ale zase je výhoda, že čím víc poletí, tím dříve se zas uvidíme.
Pokud se taky snažíte přežít a udržet vztah na dálku, držím palce, ať vám čas strávený o samotě taky uteče rychle.
Nenechte se odradit ztracenými zvyky, nevrlostí, vzdáleností, prostě ničím.
Vytrvejte, a zkuste to s optimismem.
