Už je to slušná doba.
Už je to 8 měsíců, co se mi přítel odstěhoval do zahraničí.
Už jsme se za tu dobu stihli třikrát vidět.
Náš vztah na dálku po 8 měsících stále trvá, a troufám si říct, že pořád funguje.
Konečně doma
Čekali jsme a čekali, až jsme se dočkali. Přítel konečně přijel zpátky do Čech. Dobře, nebylo to zrovna na dlouho, ale i týden se počítá.
Uteklo to sice jako voda, ale bylo to moc fajn. Stihl zajet i za svou rodinou, která ho pak ani nechtěla pustit zpět za mnou, aby si ho taky pořádně užili.
Proběhlo taky samozřejmě povinné kolečko po doktorech, ale zbyl i čas na zábavu. Kino, pivo, příprava oblíbeného jídla, návštěva u mě v práci, procházka, hádka, usmíření.
Musím uznat, že vede kino, a procházky. Na jedné z procházek jsem navíc dostala nové puzzle, abych se tu bez přítele trochu zabavila. No, ne, že bych se nudila.
Stihli jsme toho zkrátka dost.
Jen je prostě potřeba počítat s tím, že až se na vás přijede takhle vaše polovička podívat, nebude na vás mít moc času. Je potřeba se na to připravit a respektovat to. Vždyť přeci musí za svou rodinou, musí k doktorům, musí se vidět s kamarády a známými. Tak to prostě je. Vy byste to na jeho místě taky potřebovali.
Společná domácnost
Tak, jak jsem měla ve Španělsku pocit, že tam tak nějak nezapadám, vypadalo to chvílemi, že i přítel má podobný pocit u nás doma.
Po té době, co je pryč, tak nějak pozapomněl, kam dáváme skleničky, kam hrnce… Navíc to teď měl komplikovanější, protože se na různých místech našeho bytu, nacházejí věci mé spolubydlící. Ale zvládli jsme to. A já se občas královsky bavila.
Naštěstí nebyl problém v tom, orientovat se v přítelově oblečení, které tu nechal. To jsem totiž pečlivě naskládala do krabic, aby v tom byl aspoň trochu pořádek, takže mám snad malé bezvýznamné plus.
Jinak to ale vážně byla celkem legrace, když jsem viděla přítele, jak stojí v naší kuchyni u skříněk, a hledá hrnek na kafe.
Osamění
Ten týden, kdy byl přítel v Čechách uběhl opravdu rychle, a nakonec jsme z něj byli spolu tak asi jen 3 dny. A už je zase pryč.
Bylo moc bezva, když byl zase doma, ale nedá se nic dělat, je to tak, jak to je.
Je ale až děsivé, jak rychle jsme si dokázali zvyknout žít takhle odděleně, i když to není zrovna nejsnazší.
Jistě, denně si píšeme, abychom sdíleli alespoň nějak, alespoň nějaké zážitky. Posíláme si fotky, a už jsme se naučili i vytvořit z vlastního videa gif, ale asi všichni víme, že to stejně nějak není ono.
Ale zvládnout se to dá. Jen asi nesmíte být jeden na druhém závislí, a musíte si důvěřovat.
Pak už asi půjde jen o velkou snahu, zvyk a vytrvalost.
Malé radosti
Protože je můj přítel moooc šikovný, přišel dokonce na to, jak mi tu a tam udělat radost i takhle na dálku.
Tak se stalo, že už mi několikrát přivezli nákup plný dobrot až do bytu. Je opravdu skvělé, že se s těmi věcmi nemusím tahat. Navíc ty nákupy obsahovaly vždy i dost věcí, které bych si třeba sama nekoupila, ať už luxusní paštiku, nebo dobré víno, tlačenku… Je to skvělý nápad.
Další věc, která mě nadchla, bylo pozvání do kina. Máme jedno naše oblíbené kino, takže výběr místa byl snadný. Pak přítel prostě vybral film, domluvil se se mnou na čase, koupil mi online vstupenku, kterou mi pak jen přeposlal, a já šla vesele do kina. Já jsem navíc z těch, kterým nevadí jít do kina sami, ba naopak, takže paráda. Moc jsem si to užila. A můžu i doporučit film První člověk.
Teď se jen těším, až se zas uvidíme. Bohužel to bude asi až před Vánoci, ale to se holt nedá nic dělat. Určitě se to čekání nějak zpříjemníme, a rozhodně se dokážeme oba hezky zabavit, tak to snad uteče jako voda.
