Už jsem tu měsíc a půl, a pořád si zvykám.
Už jsem si dokonce pomalu zvykla na jiné počasí, než je v Čechách.
I když… Až přijdou letní vedra, asi budu zase umírat.
Co mě ale neustále překvapuje, je místní vnímání času.
Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“
Jan Werich český herec, dramatik a spisovatel 1905 – 1980 Zdroj: https://citaty.net/
V jednom svém příspěvku už jsem tu zmiňovala, poměrně přísně, tak trochu jinou rychlost při vykonávání nějaké činnosti. Spíš než rychlost, by se slušelo říct pomalost.
Po více než měsíci fungování ve Španělsku musím konstatovat, že se můj pohled na rychlost místních lidí nezměnil.
Naštěstí mě tou pomalostí ještě nenakazili, ale všimla jsem, si už i na sobě, tak trochu jiného vnímání času.
V Čechách je většina lidí tak nějak zvyklá od rána do večera pracovat, cestou z práce třeba něco nakoupit, a hurá domů na večeři, lehký úklid, a na televizi. Tím den vlastně tak nějak končí.
Tady ale přijdete z práce, dáte si něco malého, a pak jdete něco dělat. Nakoupit, nebo s dětmi ven, na návštěvu, nebo někam posedět, nebo sportovat. No a po návratu si dáte třeba zas něco malého, a teprve pak už máte klídek doma. A hurá spát.
Například před pár dny bylo dokonce ještě ve 22:45 u nás na dvoře rušno. Děti prostě byly venku, a skákaly na trampolíně, hrály ping-pong, a tak různě.
Dokonce i spousta obchodů má odpoledne a v podvečer zavřeno, ale večer otevřou třeba do 22 hodin. A ne, nemyslím tím jen velké obchodní domy a řetězce, ale i malé obchůdky.
Je to zajímavý systém, na který si ještě zvykám, ale líbí se mi čím dál, tím víc.
Dokonce už jsem si zvykla i na to, že v neděli jsou prakticky všechny obchody zavřené.
Takže tady nejde udělat to, že jako spousta Čechů strávíte víkend nakupováním v obchodních centrech.
Ale prostě minimálně v tu neděli vás to donutí být spolu buď doma nebo na výletě nebo u vody, prostě si udělat pohodu.
Například včera se nám stalo, že jsme se šli v podvečer projít do města, stavili jsme se ve dvou obchodech pro nějaké drobnosti pro mou zábavu, dál jsme se procházeli, ve větším obchodě kousek od bytu jsme nakoupili základní jídlo, a dorazili domů.
Až doma jsem zjistila, že je 21:15.
Venku bylo světlo, spousta lidí v obchodech i na ulicích, řekla bych, že je maximálně šest hodin. A to už jsme dávno nebyli v centu, kde je to daleko větší cvrkot.
To se mi moc líbí. I když třeba pracujete do večera, nemusíte chvátat, abyste zvládli základní nákupy a zařizování. Tohle je, podle mě, vážně skvělé.
Myslím, že nejsem jediná, kdo by podobný systém uvítal i v Čechách. Bohužel se ale obávám, že to asi neprojde.
Můžu ale aspoň doufat, a užívat si to zatím alespoň tady.
